Vývojová kineziologie

 Vývojová kineziologie

Vývojová kineziologie ve fitness světě

vývojová kineziologie ve fitness

Pojem vývojová kineziologie

Největší osobností je především Václav Vojta. On nejvíce zkoumal vývojovou kineziologii a vyvinul různé postupy v oblasti neurologie kojence a vytvořil termín vývojová kineziologie. Ta zahrnuje diagnostické postupy jako polohové reakce a vzory motorické ontogeneze (vývoj lidského jedince) a jejich vztahy k reflexům v raném dětském věku. Následuje teorie náhradních vzorců, terapie pomocí reflexní lokomoce a již zmiňovanou rozvinutou neurologii kojence. Ve všech těchto postupech hrají hlavní roli globální svalové souhry celého těla.

vývojová kineziologie

Vývojová kineziologie ve fitness

  • netrénujeme svaly,ale jednotlivé pohyby
  • je vhodná pro všechny ,ale né každý si k ní najde cestu
  • mapuje přirozenou lidskou motoriku
  • tělo nemá poslouchat ,,trenéra´´ ,ale přírodu ,vrátit se k tomu jak jsme se měli nebo pohybovali v dětství a uměle naučenými pokyny se jsme se začali pohybovat jinak.
  • Vývojová kineziologie je základem pro Vojtovu metodu (odstranění nebo zmírnění vadného držení  těla )
  • Svalová souhra vede k napřímení , pohybu vpřed a nahoru
  • Vhodná je pro kifotiky, hyperlordotici,problémy  s rameny ,kyčlemi,krční páteří ad.
  • Důležitá je pro vývojovku Idea =MYŠLENKA+MOTIVACE (důležité je jak sedíme,stojíme,chodíme a běháme): pohyb musí vycházet  z celého těla
  • Musíme probudit centrální koordinační programy, které jsou v mozku od narození , jen byli přerušeny
  • Pro motoriku je důležité kam vede směr svalového tahu = NAHORU
  • K provedení pohybu je potřeba najít vždy OPORU – vytvoříme opěrné body (tělem a v hlavě)

Trenér by se měl pokusit navrátit vadný stereotyp těla. Vývojová kineziologie slouží pro odstranění, nebo výrazné zmírnění následků vadného držení těla. Pokud respektujeme základní principy specifické lidské motoriky, dojde k aktivaci ideálních svalových souher a zapojení správných svalových řetězců. Všichni, s výjimkou těch, kteří přišli na svět s poškozeným řízením centrální nervové soustavy, se rodíme se schopností svalových synergií.

Není to  jen cvičení ve vývojových řadách, ale veškeré naše fungování, každý náš pohyb. Jak sedíme, stojíme, nebo chodíme, jakým způsobem manipulujeme s různými předměty.

Na druhou stranu… pokud netušíme, jaké svalové souhry se mají zapojit v určité pozici, kde se máme opřít a proč, tak pouze ležíme na zádech s nohama nahoře a v žádném případě se nejedná o cvičení v pozici třetího měsíce. Pokud nechápeme, že hlava je nositelkou smyslových orgánů, a že se tedy musí volně hýbat do všech směrů, tedy i do velkého záklonu, tak pouze poleháváme na břiše, ale rozhodně se nepohybujeme v pozici „symetrická opora o lokty“. Ano, záklon bez důvodu přetěžuje spojení lebky s atlasem, ale myšlenka a idea k pohybu je základem vývojové kineziologie. Bez ní jen těžko dojde k napřímení páteře.

Je důležité si uvědomit, že dynamickou stabilizaci trupu nezbytnou pro optimální sportovní výkon nedosáhne sportovec pouze při izolovaném posilování břišních, zádových, gluteálních či jakýchkoliv jiných svalů. K tomu je zapotřebí aktivace hlubokého stabilizačního systému páteře a regulace nitrobřišního tlaku díky CNS. Svalová síla není tak významná jako koordinace. Při rehabilitaci zranění a při tréninkové přípravě by se neměli sportovci zaměřovat pouze na posilování svalů z hlediska jejich anatomické funkce, ale také dbát na jejich stabilizační funkci. Při cvičení vycházejících z principů vývojové kineziologie se uplatňují obě tyto funkce, a proto je vhodné zařadit je do sportovní přípravy. Integrace ideálních motorických vzorů při sportu by měla redukovat riziko zranění i sekundárních bolestivých syndromů z přetěžování a především může vést ke zlepšení sportovních výkonů. (Kolář, 2006a)

kolář DNS říčany

Hluboký stabilizační systém páteře (HSSP) je charakterizován jako svalová souhra zabezpečující zpevnění páteře při všech pohybech. Svaly se do stabilizace páteře zapojují automaticky a to jako celý svalový řetězec, nikoliv pouze jako jeden sval. Úkolem této stabilizační souhry svalů je ochrana páteře před vnějšími silami a přetěžováním. Vytváříme tím lepší podmínky pro pohyb a napřímení páteře.

Tzn. Při cvičení  bicepsu necvičím jen flexi ruky, ale  zapojuji svaly na noze, břiše ,zádech, krku atd. Nepřemýšlím tedy jen o tom jak udělám ohnutí  ruky,ale i jak se nám zapojí HSSP ,či zádové svalstvo, svaly kolem lopatky atd.

Osobnosti zabývající se vývojovou kineziologií: Jiří Čumpelík ,Václav Rázl ,Robert Chott ,Pavel Kolář, Jarmila Čápová,Adam Ondra